Pro doklad evoluce samotné by mohlo být skutečně ohrožující, kdyby minulost nebyla zkoumatelná (Darwin své teorie sice testoval i na svých holubech, ale zjistil, že pokud je přestane selektovat, vrátí se ke svému "prototyp". Pod tíhou kritiky dokonce později připustil lamarckismus, ale to je příběh na jindy). Oponenti většinou musí zpochybnit všechny metody zjištění stáří (radiouhlíková jen jedna, jiné dokáží určit stáří až na několik set milionů). Naštěstí je Occamova břitva dvousečná, takže nejen že dobrá teorie je taková, která nemá nic navíc, ale také teorie, která nic na skutečnosti nemění nemá význam. Darwinismus ale neznamená pouze evoluci (tedy vývoj), ale proces, kdy se generace od generace populace ředí jedinci, kteří dokáží své geny do další generace poslat.
Ačkoliv se nám dnes jeví darwinismus jako velmi jednoduchá teorie, lidé vybírali lepší plody a šlechtili psy i holuby, aniž by o tom, jak druhy mohou vznikat v přírodě cokoli tušili. Obecně se skutečně předpokládá, že za procesem stojí záměrný výběr, ovšem jen z části, obiloviny si vyvinuly nerozpadavé plody.
Ale ponětí o problému zde bylo. Starověcí filozofové si lámali hlavu nad tím, jaktože všechny tělesné znaky organismů vykazují účelnost, Aristotelés to bral jako doklad prvotního hybatele. Teorii už celkem blízkou uvádí Empedoklés (5. st. BC), který tvrdil, že náhodně spojovaná hmota vytvořila mnoho divných stvůr, ale časem přežily jen ty "dokonalé", dobře přizpůsobené verze, co známe dnes.
Přirozený výběr však není nic tak samozřejmého. Bylo popsáno pět předpokladů, které darwinismus potřebuje k funkčnosti. Tři z nich se snaží pouze zajistit, že populace zůstane zachována do budoucna, nicméně čtvrtý předpokládá, že zástupci jednoho druhu se budou lišit, a pátý že se vlastnosti budou dědit na děti. Toto byly čistě Darwinovy hypotézy, potvrzené až moderním sloučením s Mendelovou genetikou.
Žádné komentáře:
Okomentovat