Jádro pudla

<< návaznost na díl 23
Existuje mnoho definicí života (probíhá evoluce; reaguje a množí se...). Pokud se ale život snažíme definovat pouze pro ujasnění termínů, budeme se jen snažit stroze popsat zemský život, nicméně diskuze o dobré definici nám může pomoci, co bychom vlastně na jiných planetách chtěli nalézt.
I k tomu bychom mohli využít pilíře darwinismu zmíněné ve Qartánu 23. To zajímavé, na co chceme narazit je právě asi produkt účelné evoluce. Na zde zmíněných bodech musí stát každý potenciální (darwinistický) vývoj a každá kritika musí cílit na jeden z nich. Díky těmto bodům můžeme zjistit proč někde evoluce neprobíhá, co jsou podmínky jejího chodu a právě i to,  i co se vlastně snažímě na Marsu objevit.
Problém, který je nastíněn v komiksu se táhne již dlouhá staletí. Antičtí deterministé stavěli především na tom, že pohyby těles je možno vypočítat, mohli si ale také například všímat toho, jak jsou lidé řízeni podobnými instinkty, jako viděli u zvířat, Skutečně, z fyzikálního hlediska není problém si představit mozek jako počítačový elektrický systém řídící přenos svých zdrojových kódů.
Problém je v neschopnosti popsat pohled, kterým vidíme svět. Možná je možné dokonale popsat nervovou cestu signálu od oka do mých zrakových center, nicméně nedokáži nijak posoudit, jestli váš "zrak" vám ve finále předá vjem, kterému já říkám sluch "sluch": Intenzita světla by byla převedena jako hlasitost, stejně tak i prostorové vnímání je převeditelné z dvou očí na dvě uši, jestli pak k sobě třeba "ladí" barvy by pro mě byla "barva tónu".
Zkrátka, narodili jsme se všichni do role jednoho člověka, pozorující svět jedním pohledem. I kdyby pocit, že tuto osobu ovládáme byl jen iluzí, současná věda dosud nemá nejmenší stopu k vysvětlení, proč vůbec takto vnímáme a třeba jednou bude možné i své individuální vjemy sdílet. Vlastně neexistuje důvod, proč by tento jev měl být neprozkoumatelný. Zatím je však jakémukoli bádání velmi vzdálený.
To, že jsme vsazeni do role jednoho člověka je něco, co stále stojí při hypotéze svobodné vůle. Něco, co dává smysl pojmům jako je "vědomí" a lidství, protože to podle mnohých tvoří hranici mezi námi a zvířaty. Svobodné vůli stále úplně nerozumíme a proto nás tak fascinuje. A myslím, že právě to je to hlavní, co nás láká k výpravám za mimozemským životem, to co hledáme i na jiných planetách.

Malí zelení

Snahu o nalezení mimozemského života doprovází zajímavá diskuze, nakolik bude mimozemská forma podobná té "domácí".
Na jednu stranu se zdá, že život má mnoho možností, jak se vyvinout. S jinou atmosférou, podnebnými podmínkami a jejich střídáním bude mít mimozemský život pravděpodobně naprosto jiný systém homeostáze, přenosu látek i informací, dýchání a trávení. Medúzy jsou docela inteligentním druhem a přitom si vyvinuly úplně jiný způsob "uchopování" (nebo by mohli manipulovat s předměty vysáváním a úchopem "obejmutím" jako sloni), vnímání i komunikace. Jen delfíni jsou savci, stejně jako my (a jak jinou cestu našli)! Český evoluční biolog Jaroslav Flegr říká, že většina makroevoluce (metaevoluce Qartán 7) byla způsobena náhodou (tj. švábi se neučili obraně proti radioaktivitě). A samozřejmě to budou jednoduché buňky, protože ty se snadno vyvinou. Vždyť i v historii Země tu nebylo povětšinou nic víc.
Na druhou stranu kdyby se buňky rozšířily snáze bez symbiózy (viz Q11) s jinými, pravděpodobně by se neshlukovaly do velkých organismů jako na Zemi. A do takové struktury se vyvinuly "účelně", tedy s delší evolucí by teoreticky měly být přizpůsobeni lépe. My se dokonce nyní snažíme regulovat přírodu (ve městech odhazujeme sníh, regulujeme teplotu na 21°, zabraňujeme povodním), snažíme se předejít vyčerpání zdrojů, které "až příliš vyvinutý druh" může potkat.
Pakliže předpokládáme složitější strukturu, asi těžko si ufoni vyvinou jiný systém pohybu. Sensorické orgány musí najít směr odkud pochází určitý signál, proto se pravděpodobně nesmí při pohybu točit, a pásy či kola jsou příliš složité na konstrukci - čtyři nohy a hlava jsou ideální volba!
A když už je řeč o delfínech - po tom co se někteří savci vrátili do moře, začali být téměř nerozeznatelní od ryb (tedy není tolik možností, jak plavat).
Diskuze je tedy (zatím ;) stále otevřená.

Jaká byla minulost?

Pro doklad evoluce samotné by mohlo být skutečně ohrožující, kdyby minulost nebyla zkoumatelná (Darwin své teorie sice testoval i na svých holubech, ale zjistil, že pokud je přestane selektovat, vrátí se ke svému "prototyp". Pod tíhou kritiky dokonce později připustil lamarckismus, ale to je příběh na jindy). Oponenti většinou musí zpochybnit všechny metody zjištění stáří (radiouhlíková jen jedna, jiné dokáží určit stáří až na několik set milionů). Naštěstí je Occamova břitva dvousečná, takže nejen že dobrá teorie je taková, která nemá nic navíc, ale také teorie, která nic na skutečnosti nemění nemá význam. Darwinismus ale neznamená pouze evoluci (tedy vývoj), ale proces, kdy se generace od generace populace ředí jedinci, kteří dokáží své geny do další generace poslat.
Ačkoliv se nám dnes jeví darwinismus jako velmi jednoduchá teorie, lidé vybírali lepší plody a šlechtili psy i holuby, aniž by o tom, jak druhy mohou vznikat v přírodě cokoli tušili. Obecně se skutečně předpokládá, že za procesem stojí záměrný výběr, ovšem jen z části, obiloviny si vyvinuly nerozpadavé plody.
Ale ponětí o problému zde bylo. Starověcí filozofové si lámali hlavu nad tím, jaktože všechny tělesné znaky organismů vykazují účelnost, Aristotelés to bral jako doklad prvotního hybatele. Teorii už celkem blízkou uvádí Empedoklés (5. st. BC), který tvrdil, že náhodně spojovaná hmota vytvořila mnoho divných stvůr, ale časem přežily jen ty "dokonalé", dobře přizpůsobené verze, co známe dnes.
Přirozený výběr však není nic tak samozřejmého. Bylo popsáno pět předpokladů, které darwinismus potřebuje k funkčnosti. Tři z nich se snaží pouze zajistit, že populace zůstane zachována do budoucna, nicméně čtvrtý předpokládá, že zástupci jednoho druhu se budou lišit, a pátý že se vlastnosti budou dědit na děti. Toto byly čistě Darwinovy hypotézy, potvrzené až moderním sloučením s Mendelovou genetikou.