Vánoční speciál

Emo Phillips řekl: "Myslíval jsem, že mozek je můj nejdůležitější orgán. Ale pak jsem si zamyslel: počkej, a tohle ti říká kdo?" Jako lidé máme až přirozenou tendenci přisuzovat veškerým věcem ve vesmíru s naší rasou. Už 2000 let před Matrixem se Aristoteles zabýval otázkou skutečné reality a není to tak dlouho od 19. století, kdy pohled na svět jako na konstrukt tvořený myslí převažoval.

V této souvislosti se mi velice líbí teorie "last thursdayism". Je to myšlenka, že, kdyby někdo vytvořil tento svět minulý čtvrtek, se všemi našemi vzpomínkami a vědomostmi, nebyli bychom ho schopni rozeznat od toho ve kterém momentálně žijeme. Na této teorii se mi strašně líbí to, že sice v každém bodě v čase až do přítomnosti můžeme legitimně uvažovat o platnosti last thursdayismu (či five minute agoismu), o budoucnosti takto smýšlet nemůžeme (nikdy nemůžeme říct "za deset minut bude stvořen svět" dokud těchto deset minut neuplyne).

Naštěstí, dokud máme více informací o světě, ve kterém počítáme, že všechno (včetně času a prostoru) vzniklo až v "okamžiku" Velkého třesku, než o  šíleném vědci, který se kde se vzal tu se vzal rozhodl vytvořit svět, který právě tak vypadá, princip Occamovy břitvy (musíme vždy přijmout co nejjednodušší teorii) nás vede k tomu last thursdayismu nevěřit (i když je stále toto rozhodnutí subjektivní - tedy není přímo jasné, že tato teorie je jednodušší).
Podobně absurdní souvislost mezi vesmírem a homo sapiens hledají vyznavači horoskopů či vesmírné energie. Přestože je ale existence spojitosti mezi lidským rytmem a slunovraty velmi nepravděpodobná, je jasné, že v průběhu roku se naše chování mění - například v teplejších měsících je nižší úroveň kriminality. Tento fakt by však šel vysvětlit mnoha jinými okolnostmi. Nicméně byly prokázany i komplikovanější závislosti, které už lze vysvětlit obtížněji (a které mají také biologický význam), a totiž že nejvíce dětí se rodilo (až do posledních desetiletí) na jaře.

Umělá inteligence

«návaznost na díl 25

Biologické viry se dnes sice jako živé jednoznačně nepovažují. Jako důvod se běžně udává fakt, že nejsou soběstačné (tj. ke svému  šíření potřebují ještě buňku, která je z replikuje). Pokud tento princip ale aplikujeme na viry počítačové, dojdeme k zajímavým závěrům: Samostatný počítačový virus by sice podle této definice jako živý považován nebyl, ale celý systém počítačů a virů všechny podmínky teoreticky splňuje. Neurolog Christoph Adami si například myslí, že pokud by počítačové viry vznikaly samovolně (jedna z definic života rozhoduje „živost“ postupuje-li systém evolucí), jako živé by považovány být měli (největší rozdíl mezi biologickým a počítačovým životem by byl překonán.

Dalším zajímavým problémem s definicí života je to, že jako určitý živý organismus (procházející evolucí) se může chovat i pouhý atom. Odhadem je v našem lidském genomu asi 80% DNA vlastně zbytečná (resp. neprojevuje se přímo na znacích jedince (některé geny ale přenášíme do další generace, přestože se přímo na nás neprojeví). Je možné, že některé geny si „vyvinuly“ určitou strategii jak se přenášet (působí přímo na přenos genů nebo jsou blízko nějakého výhodného genu) a dodnes si je neseme v sobě jako parazity. Pokud bychom o čemkoliv řekli, že je to živé, nastává jednak otázka, jaká část toho je živá (protože ztrátou nohy neztratíme svou identitu, ale jeden neuron ji zase netvoří) a jednak otázka, jestli by byl živý i jediný atom, pokud se jako parazit může přenášet do dalších generací.

Pokud se tedy říká, že viry balancují na rozmezí živého a neživého, není na tom zajímavé to, že by existovala nějaká definice, podle které by nebylo jasné, zda-i viry jsou či nejsou živé, ale otázka, jestli to víme mi sami.

V roce 2010 napadl počítače zejména v Íránu virus Stuxnet. Byl to nejspíše produkt americké bezpečnostní organizace, který napadl íránské jaderné odstředivky (stroje na třídění těžkého uranu). Pokud by si někdo vyrobil strašně přesnou 3D tiskárnu, teoreticky by si mohl z internetu volně stáhnout lidský genom a počítačové viry zase posunout o level výš.

Počítač v komiksu mimochodem vlastně úspěšně prošel Turingovým testem: Jako „inteligentní“ se stroj považuje, dokáže-li tazatele přesvědčit, že mu odpovídá člověk. Trik je v tom, že pokud nás stroj dovede přesvědčit o tom, že je člověk, mezi naší a jeho myslí vlastně my sami nemůžeme zpozorovat žádný rozdíl (protože jeho výstupy (chování), které můžeme analyzovat jsou stejné, jako u člověka). Turingův původně myšlenkový experiment je dnes reálně „testovatelný“ - opravdu se nezdá, že by mezi umělou a lidskou inteligencí byl nějaký zvláštní rozdíl, přestože se jedná o něco, co bychom u člověka nazvali spíše „sociální“ inteligencí. Pokud by umělá inteligence byla ale navržena tak, aby jednala jako člověk, naštěstí sklony k vyhlazování lidstva nehrozí.

Zpátky na stromy!

Z lidské perspektivy se vývoj života na Zemi jeví jako plynulý postup od nejjednodušších organismů až k nejvyspělejší formě života, lidem. V bližším záběru je ale celá situace trochu složitější. Vůbec ještě před příchodem hominidů proběhlo na Zemi pět velkých vymírání, během kterých vyhynulo 40-90% všech druhů. Vůbec 99% všech druhů (skupin se společným předkem), které kdy na Zemi žily jsou nyní druhy vyhynulé. To se trochu přimlouvá za pesimismus ohledně hledání inteligentního života na jiných planetách - jednak je totiž nepravděpodobné, že zastihneme mimozemskou planetu zrovna v rozkvětu inteligentní civilizace a jednak je nepravděpodobné, že by se nějaký druh za krátkou dobu své existence vůbec do takové formy vůbec stihl vyvinout.

Na druhou stranu, lidstvo má na planetu velký vliv. Ekolog Allan Savory si například myslí, že až 2/3 zemského povrchu momentálně dezertifikují (mění se na poušť) kvůli lidské činnosti. Tyto oblasti byly v minulosti dlouho pravidelně využívány jako zemědělské plochy, dokud neztratily svou hodnotu živin a zůstaly plochami, které podléhají vydatným srážkám, ale voda z nich se do příštího dne vypaří, protože (kvůli sníženým srážkám :) je zde méně vegetace. Kdyby se nějaká civilizace ve vesmíru vyvinula, je pravděpodobné, že by našla cesty jak odolávat přírodním tlakům. Jenom u lidí se za posledních 70 let počet obětí živelných katastrof (v poměru k populaci) zmenšil více než dvacetkrát, přestože se lidé zatím ani nesnaží nijak záměrně příčinám takových katastrof zabraňovat.

I tak někteří vědci popisují scénaře, kdyby se nikdy nevyvinuli lidé velice extrémně, podle některých stuidií by například již přišla další doba ledová, co ale víme téměř jistě je, že diverzita velkých savců na celé  Zemi (s výjimkou Afriky) by byla možná o čtvrtinu větší. I když za největšími vymíráními stojí náhlé přírodní katastrofy, vymírání v holocénu, někdy označované za šesté vymírání, už nejspíš způsobili lovci a sběrači. Populace velkých savců se za 1000 let snížily až o 80%, zmizela někdy i většina druhů.

Kdyby tu ale nebyli lidé, je docela možné, že by podobnou strategii (velké mozky) zaujmul jiný druh. Někteří vědci to přirovnávají například ke křídlům, která se vyvinula u hmyzu, netopýrů i ptáků třikrát nezávisle.