Otázka stárnutí je v evoluční biologii jedna z nejčastěji pokládaných. A skutečně, jde o velkou záhadu, pakliže se v lidském těle vymění všechny atomy jednou za 5 let a všechny buňky asi jednou za 7 let - koneckonců některé organismy jsou skutečně s největší pravděpodobností nesmrtelné (např. nezmaři nebo kolonie bakterií ani nepodléhají procesu stárnutí). Pomocí evoluce můžeme stárnutí vysvětlit jako proces napomáhající uvolnit místo nové generaci, a to nejen z hlediska čerpání živin a času produktivní populace (to, co vynaložíme k udržování na živu neproduktivních jedinců), ale také jako uvolnění dominantního postavení v rodině mladší generaci. Co se týče samotného procesu stárnutí, existuje více teori: dnes nejpřijímanější (i když stárnutí bude mít pravděpodobně více příčin) je hromadění defektů DNA, které postupně (se stále zvyšující se rychlostí) znemožňují zdravou činnost orgánů, další teorie mluví hromadění jedů, jiné udávají jako příčinu přirozené působení hormonů nebo některých genů (bylo pozorováno, že při poškození některých organismus stárne rychleji). I kdyby se ale stárnutí nevyvinulo přímo tělem, mohli bychom ve výše uvedených principach alespoň vidět příčinu, proč evoluce dosud řešila problém stárnutí tak neefektivně.
