«návaznost na díl 25
Biologické viry se dnes sice jako živé jednoznačně nepovažují. Jako důvod se běžně udává fakt, že nejsou soběstačné (tj. ke svému šíření potřebují ještě buňku, která je z replikuje). Pokud tento princip ale aplikujeme na viry počítačové, dojdeme k zajímavým závěrům: Samostatný počítačový virus by sice podle této definice jako živý považován nebyl, ale celý systém počítačů a virů všechny podmínky teoreticky splňuje. Neurolog Christoph Adami si například myslí, že pokud by počítačové viry vznikaly samovolně (jedna z definic života rozhoduje „živost“ postupuje-li systém evolucí), jako živé by považovány být měli (největší rozdíl mezi biologickým a počítačovým životem by byl překonán.
Dalším zajímavým problémem s definicí života je to, že jako určitý živý organismus (procházející evolucí) se může chovat i pouhý atom. Odhadem je v našem lidském genomu asi 80% DNA vlastně zbytečná (resp. neprojevuje se přímo na znacích jedince (některé geny ale přenášíme do další generace, přestože se přímo na nás neprojeví). Je možné, že některé geny si „vyvinuly“ určitou strategii jak se přenášet (působí přímo na přenos genů nebo jsou blízko nějakého výhodného genu) a dodnes si je neseme v sobě jako parazity. Pokud bychom o čemkoliv řekli, že je to živé, nastává jednak otázka, jaká část toho je živá (protože ztrátou nohy neztratíme svou identitu, ale jeden neuron ji zase netvoří) a jednak otázka, jestli by byl živý i jediný atom, pokud se jako parazit může přenášet do dalších generací.
Pokud se tedy říká, že viry balancují na rozmezí živého a neživého, není na tom zajímavé to, že by existovala nějaká definice, podle které by nebylo jasné, zda-i viry jsou či nejsou živé, ale otázka, jestli to víme mi sami.
V roce 2010 napadl počítače zejména v Íránu virus Stuxnet. Byl to nejspíše produkt americké bezpečnostní organizace, který napadl íránské jaderné odstředivky (stroje na třídění těžkého uranu). Pokud by si někdo vyrobil strašně přesnou 3D tiskárnu, teoreticky by si mohl z internetu volně stáhnout lidský genom a počítačové viry zase posunout o level výš.
Počítač v komiksu mimochodem vlastně úspěšně prošel Turingovým testem: Jako „inteligentní“ se stroj považuje, dokáže-li tazatele přesvědčit, že mu odpovídá člověk. Trik je v tom, že pokud nás stroj dovede přesvědčit o tom, že je člověk, mezi naší a jeho myslí vlastně my sami nemůžeme zpozorovat žádný rozdíl (protože jeho výstupy (chování), které můžeme analyzovat jsou stejné, jako u člověka). Turingův původně myšlenkový experiment je dnes reálně „testovatelný“ - opravdu se nezdá, že by mezi umělou a lidskou inteligencí byl nějaký zvláštní rozdíl, přestože se jedná o něco, co bychom u člověka nazvali spíše „sociální“ inteligencí. Pokud by umělá inteligence byla ale navržena tak, aby jednala jako člověk, naštěstí sklony k vyhlazování lidstva nehrozí.
Žádné komentáře:
Okomentovat