Kompetice nebo konkurence má v biologii prakticky stejný význam jako v ekonomii či sociologii: Málo zdrojů a mnoho zájemců znamená pro populaci v každém případě výběr.
Když se už objeví úspěšná mutace, bude se šířit exponenciálně, dokud neobsadí všechna místa, kde prosperuje. Z toho důvodu jsou limitujícím faktorem většiny druhů mimo varietu jiných také zdroje prostředí.
V evoluci se rozlišuje dvojí kompetice (byť může mnohdy splývat do jednoho selekčního tlaku). Jednak je to kompetice vnitrodruhová - vyšší žirafy stihnou rychleji vyžrat akáty, silnější jeleni vyhrají souboj a samečky je budou preferovat, jedinci imunnější vůči parazitům nutí parazity usednout na jiného hostitele, druhak je to kompetice mezidruhová - o to, který druh nejlépe uteče predátorům nebo efektivněji vyčerpá potenciál prostředí - ať už kalorie, specifické látky či skuliny pro hnízdo.
Vnitrodruhová, stejně jako mezidruhová kompetice, reflektuje všechny výhody, které výhodná evoluční adaptace přináší, pokud ale například bude výhodnější krást svým souputníkům, půjde částečně i proti ní. Pokud stromy rostou stále výš, aby zastínili své druhy (spíše než oni je), nemusíme se naštěstí bát, že by někdy byl selekční tlak tak velký, že je všechny postupně vyvrátí letní vichřice, protože se poptávka orientuje opět do nízkých forem (jako je borovice kleč), dostávají se do rizika, že budou snáze smeteni jednorázovou katastrofou.
Ano, nemusíme se bát (dlouhodobého vlivu) letních bouří, pokud se kompetice jednoduše řídí zákonem "silnější vyhrává" (jako v předchozím příkladě - tkz. soubojová kompetice). U tkz. soutěživé kompetice je "výherce" a "poražený" jednoznačně určený bojem o teritoria či samičky. Tady se bude populace držet na konstantní hodnotě, jak se budou samičky a teritoria dorovnávat - celkově však stabilitu maximálně rozhodí: Pokud v zápase vyhrají pouze samci s "nadměrnými rohy", celkově může populace klidně vyhynout.
Vnitrodruhová, stejně jako mezidruhová kompetice, reflektuje všechny výhody, které výhodná evoluční adaptace přináší, pokud ale například bude výhodnější krást svým souputníkům, půjde částečně i proti ní. Pokud stromy rostou stále výš, aby zastínili své druhy (spíše než oni je), nemusíme se naštěstí bát, že by někdy byl selekční tlak tak velký, že je všechny postupně vyvrátí letní vichřice, protože se poptávka orientuje opět do nízkých forem (jako je borovice kleč), dostávají se do rizika, že budou snáze smeteni jednorázovou katastrofou.
Ano, nemusíme se bát (dlouhodobého vlivu) letních bouří, pokud se kompetice jednoduše řídí zákonem "silnější vyhrává" (jako v předchozím příkladě - tkz. soubojová kompetice). U tkz. soutěživé kompetice je "výherce" a "poražený" jednoznačně určený bojem o teritoria či samičky. Tady se bude populace držet na konstantní hodnotě, jak se budou samičky a teritoria dorovnávat - celkově však stabilitu maximálně rozhodí: Pokud v zápase vyhrají pouze samci s "nadměrnými rohy", celkově může populace klidně vyhynout.
Mezidruhová kompetice začne fungovat, kdykoli se dva druhy dostanou do ekologického vztahu (symbiózy, parazitismu...) a na rozdíl od vnitrodruhové, kde se vaše poctivě vyšlechtěné mutace ihned rozšíří do celého genofondu populace, otevře dveře řadě účelných adaptací.
Ne vždy ale jen tak ledajaká adaptace stačí. Zákon konkurenčního vyloučení říká, že pokud dva druhy využívají po nějakou dobu stejnou niku, musí horší z nich časem vlivem stále se zmenšující populace svou niku buďto změnit, nebo vyhynout. Vzhledem k tomu, že z evoluční perspektivy je doba, kdy se budou dva konkurenti setkávat poměrně krátká, jev nepůsobí jako vyhlazovač rozdílů, ale je naopak jedním z hlavních motorů speciace (speciace sympatrické). V důsledku toho nevládnou životu na Zemi extrémofilové (jako ryby a jehličnany s protimrazovými látkami v míze a krvi), stačí totiž malý rozdíl (jako energie vydaná na sbírání takových látek), aby konkurence "pojistné" mechanismy rychle vyřadila. Ve finále jsou všechny druhy vlastně extrémofilové na své vlastní nice.
Žádné komentáře:
Okomentovat