Realita je skutečně taková, že předmětem některého vědeckého zkoumání skutečně bývají výhradně dokonalé, nereálné věci. Platón by patrně poznamenal, že se takové vědecké obory se zabývají odrazem dokonalých věcí ze světa idejí do našeho světa, to ale z perspektivy kvantového fyzika není tak úplně pravda.
Jak lze vyvodit z Heisenbergova principu neurčitosti, některé věci zkrátka a dobře nejsou "dokonalé" ani teoreticky - v kvantové mechanice se proto u veškerých veličin, které známe udávají pouze rozmezí hodnot - například o poloze elektronů nemůžeme nikdy říct více, než že se nachází kdesi na orbitě - částice se víceméně "rozplývají" v závislosti na své hybnosti.
Ale zpátky k dokonalosti. Kupříkladu matematika ani nic jiného, než dokonalé věci zkoumat nemůže - to proto, že je to metavěda, obor zabývající se samou strukturou hypotetických dokonalých věcí. Pokud rozříznete strom, nikdy za schéma řezu nebudete moci dosadit dokonalý kruh, jehož obsah by byl 2πr. To ale nic nemění na tom faktu, že čím blíže se budete dokonalému kruhu dostávat, tím blíže se bude dostávat poměr průměru a obvodu hodnotě 3,14..., ať už se bude jednat o neurony, planety nebo galaxie což je něco neuvěřitelně úžasného.
Věda se tedy může k pravdě blížit alespoň limitně, což je solidní a za těchto podmínek dokonalý model.
Žádné komentáře:
Okomentovat